Drobty.
Nebylo mnoho autorů, kteří by se ve světě literatury 2. poloviny 20. století u nás prosadili, aniž by si nezadali s komunistickým režimem, respektive s jeho jedinou přípustnou formou, tedy socialistickým realismem. Ne tak Karel Michal. Jeho dílo je zajímavé především tím, že se nejedná o vývoj odněkud někam, nedá se přesně zařadit a...
(ze série Nezapomenutelné autorky v zajetí zapomnění)
Poté, co se narodil, žil. Nějakou dobu v Čechách, potom už v Británii, té Velké. Hrátky s jazykem tu nejsou samoúčelné, jejich použitím se vzdává hold autorovi takových opusů, jako Mrchopěvci, Antikuro, Fuga trium či Obětina. O těch ovšem až později.
Vždy když čtu nějakou knihu od Michela Houllebecqua, přemýšlím zas a znovu nad tím, nakolik jsou v knihách obecně zastoupeny myšlenky autora, jestli náhodou s autorem nesplývají. Zplodil je přeci on, tak jsou jeho, chtělo by se říci. Takovéto prosté až sprosté, zjednodušující uchopení by jistě mohlo být kanónenfutrem pro řadu moralistů nové doby....
Dlouho jsem přemýšlel, co o téhle knize napsat. Jestli mi vůbec zapadá do koncepce. Srovnání dvou epoch dvěma různými autory je žijícími. Ale nakonec asi jo. Je to vlastně dystopie, tedy katastrofický žánr dnes oblíbený, i když se tak často sám nenazývá. Zároveň je v ní ale velký kus pravdy S. Biler je přeci jenom sociolog zkoumající tíživé...
Miluji objevování skrytých klenotů české literatury. Honzlová Zdeny Salivarové k nim bezesporu patří. Zdena Salivarová nenapsala mnoho knih, ale to nemůže být na škodu, povede-li se sdělit vše důležité v jednom stěžejním díle. Takový Robert Musil by mohl vyprávět.
Bylo by naivní myslet si, že Naši furianti ve své době zachycovali realitu běžné vesnice. Jde o určitou abstrakci, možná zprůměrování typické české (rakouské) vesnice. Pro účely divadelní hry musely být postavy jednoznačné, málem černobílé, nesoucí jasné poselství. Tak tu máme moudrého starce, který všemu tiše naslouchá, aby nakonec jako Deus ex...
Došlo mi to možná už dřív, ale jak je mým dobrým zvykem, okamžitě jsem to zase zapomněl. Jakmile jsem ovšem rozečetl Proces od F.K., došlo mi, co ve svých knihách popisuje. Jsou to sny, snové vidiny, které si možná dofabuloval, ale jejich základ zůstává vždy týž. Je to jeho způsob práce, základní nastavení, které se promítá do veškeré jeho...
Mám rád české autorky, v poslední době je čtu nejen pro zábavu, ale i jako jeden ze studijních materiálů pro pochopení ženského světa a způsobu uvažování. Na co jsem přišel? Že jsme ve svých rozdílech stejní. Proč na tyhle otázky musím hledat odpovědi? Protože poznávám spoustu věcí poprvé. V některých ohledech dozrávám až dnes, a to dost složitým...
Na úvod se musím přiznat, že jsem román Amerika či Nezvěstný zatím nedočetl. Možná jsem si pro četbu Kafky zvolil špatnou první knížku, nepočítám-li Proměnu, možná jsem něco přehlédl, ale tato kniha mi přijde mimořádně špatná.
