A taky Jake Rolands, J. K. Klement, Ferdinand Lučovický z Lučovic, Kamil Troud, to všechno jsou pseudonymy jednoho pozapomenutého, leč neprávem, a velice plodného českého exilového autora. V životě si prošel mnohým, snad kvůli své nesmířlivé povaze, kdy byl trnem v oku vládnoucím tyraniím, ať už té protektorátní, či později bolševické.

Život a doba

Poté, co se narodil, žil. Nějakou dobu v Čechách, potom už v Británii, té Velké. Hrátky s jazykem tu nejsou samoúčelné, jejich použitím se vzdává hold autorovi takových opusů, jako Mrchopěvci, Antikuro, Fuga trium či Obětina. O těch ovšem až později.

Jan Křesadlo byl polyglotem a polyhistorem, vynikal v mnoha oblastech lidského vědění. Kromě výše zmíněné prozaické literatury psal i poezii, napsal přes sto sonetů, komponoval hudbu, složil Glagolskou mši, publikoval v matematické logice, kde vynalezl třídu vícehodnotových logik, vyznal se v přírodovědě i filozofii.

I přesto, že to nebylo jednoduché, se mu po peripetiích s vyloučením (za údajné zesměšňování němčiny) a znovupřijetím povedlo vystudovat gymnázium, kde absolvoval mimo jiné z řečtiny, čehož následně využíval i ve své literární tvorbě. Za vrchol jeho díla je pokládán opus Astronautilía-Hvězdoplavba, veršovaný vědecko-fantastický román v homérské starořečtině s paralelním českým překladem čítající cca. 6500 veršů!

Po absolvování gymnázia odešel studovat anglistiku, ze které byl ale stejně jako z gymnázia vyloučen, tentokrát pro údajnou přípravu ozbrojeného povstání. I přes očištění u soudu se z něj stal třídní nepřítel a nezbylo mu, než se věnovat dělnickým povoláním. Typický to jev u nekonvenčních lidí té doby. Díky dělnickému období si napravil třídní reputaci a bylo mu umožněno vystudovat psychologii. Tomuto povolání se poté věnoval po celý zbytek života, po emigraci v roce 1968 již ve Velké Británii.

Křesadlo jako autor

V rubrice Salon týdeníku Echo (https://www.echo24.cz/a/S23Vv/soboj-o-kunderu-vyjimecne-zjeveni-nebo-literarni-funkcionar) vyšel jednou rozhovor, kde jeden z jeho účastníků, Alexander Tomský, Jana Křesadla srovnával s Milanem Kunderou, a tím mne k Janu Křesadlovi přivedl. Celá tato agora se týkala debaty o Milanu Kunderovi a právě znalec literárního umění Tomský přišel s tezí, že je Jan Křesadlo neprávem ve stínu Kunderově, oba exiloví, ale jeden uměl dělat literární marketing lépe než ten druhý. Protože v rozsahu témat, v tepání doby, v humoru jaksi pokoutně schovanému uvnitř vážných dějů, v tom se nám Křesadlo mistru Kunderovi vyrovnává. Navíc je jaksi optimističtější.

Schválně, jaký pocit máte z Kunderových románů? Číhá na vás šeď totalitního života, jeho humor je opravdu subtilní, je to něco jako u Kafky, oba jsou humoristi, ale neperou do vás onen humor jaksi napřímo, spíše se skrze něj snaží vyrovnat s absurditou světa, ve kterém ani snad nejde uspět, spíš jen přežít. Křesadlo je naproti tomu žánrově mnohem vyhraněnější, jeho narativní struktura humor přímo zapojuje, i když jde o humor často cynický, snažící se nalézt v banalitě hrůzy alespoň něco přijatelného, používá humor jako poslední výspu normality před definitivním zblázněním.

Mrchopěvci a další dílo

K dušičkovému času se nejvíce hodí pohovořit o asi nejznámějším a antikvárně druhém nejcennějším jeho díle, tedy o Mrchopěvcích. Děj se po většinu času odehrává na hřbitově, nebo v jeho okolí, leč toto místo je jen kulisou hřbitova mentálního, který obývají všeliké postavičky na hranici, či spíš za hranicí duševní patologie. Není divu, autor se živil jako psycholog na oddělení pro sexuální deviace, a měl tak přehled o oblastech lidské psýché, o kterých se nám ani nesnilo a upřímně řečeno, buďme rádi.

Román Zámecký pán, aneb Antikuro vznikl jako jakási antiteze románu Kuropění Viktora Fischla, ve kterém se předestírá idyla doktora žijícího na vejminku ideálním životem ideálního vesničana, to vše psáno lyricky melancholickou formou. Křesadlo naproti tomu předkládá vizi reálných lidí s reálnými touhami a jejich často nešťastnými řešeními. Za příklad může sloužit bývalý pasáček krav, který se po přestěhování kravína na bývalý zámeček pyšní pohrdavým titulem gróf (zhruba na úrovni maďarského hraběte) a který neváhá své sexuální potřeby uspokojovat s kravami, jednu z nich dokonce pokládá za svou milenku, neshledává na tom nic zvláštního a vše korunuje uspokojováním svého apetitu se sochou, do níž si připravil otvor (technické provedení něčeho takového netřeba dále zkoumat).

Na databáziknih.cz najdeme počet knih 25, Mrchopěvci jsou tu dvakrát, jednou v dvojjazyčném vydání. Doporučovat některou z nich není vyloženě potřeba, sám jsem ostatně zatím všechny nepřečetl, ale pokud bych měl vypíchnout některou další knihu, která jistě stojí za přečtení, byla by to jistě Obětina, Fuga trium,či Vara guru, Skrytý život Cypriána Belvy, ale vlastně asi kteroukoliv knihu od Křesadla otevřete, myslím, že nebudete zklamáni.

Kde si ho přečíst?

Třešnička na dortu, městská knihovna pražská postupně digitalizuje veškeré mistrovo dílo, takže nemusíte trávit hodiny a dny hledáním po antikvariátech, i když věřím, že je to pro řadu z vás, stejně jako pro mě, jeden z nejoblíbenějších způsobů trávení odpoledne :-)

Odkaz zde: https://www.mlp.cz/cz/novinky/1783-vydavame-znovu-jana-kresadla/?KNIHOVNA=0