Povídky

Zde najdete povídky, které se mi podařilo dotáhnout do publikovatelné formy. Další budou přibývat, není zaručeno jakou rychlostí, námětů je ovšem připraveno víc než dost.



Byl tam s námi na oddělení taky vrah Vomáčka. On asi ani vrah nebyl, ale říkali jsme mu tak, protože k tomu neměl daleko. Byl tam z nás suverénně nejdýl, ale vlastně dosáhl docela velkých pokroků. Protože jemu to v hlavě občas přeplo. A jakmile se to stalo, tak se z něj stala běsnící mašina ničící všechno okolo. No a...

A bude líp!

10.01.2023

"No a měl jsi u vás někdy někoho slavnýho?" zkouším ještě nahodit, jestli se nechytí.

Stojím před bránou ústavu, toho času duševního zdraví a nemoci. Kolik přemáhání mě stálo dostat se až sem. Kolik je to let, co jsem si poprvé matně uvědomil, že se mnou nebude něco v pořádku. A žil jsem dál, v bídě, nouzi a utrpení, než jsem se dostal až tak daleko, že nebyla jiná možnost než jít za doktory. Jenže...

Online gembl

27.05.2022

Taková blbůstka na téma Je zábavnější hrát v online casinu na mobilu nebo na počítači? Podle mě je lepší nehrát vůbec, ale to před nimi raději netvrďte, takže pst.

První den

18.05.2022

Tak to sem hodil. Ne teda přímo sem, to bych tu nebyl, ale hřib jsem viděl. Nevím, jestli mě něco lízlo, když jsem byl zalezlý doma, ale myslím si, že už není na co čekat. Ještě, že jsem nás na tenhle momenta připravil.

Jak vypadalo takové peklo, ptáte se? Inu peklo znamenalo především samotu. Beznaděj. Vědomí, že člověku nikdo nepřijde na pomoc. Pro kloučka to byla nová úroveň utrpení, jakou ještě nikdy nepoznal. Byl sám samotinký, okolo něj hlasy. Děsivé, ševelící, šustivé, jakoby igelitem o plech, volající ho k sobě beze slov. Nebyli to čerti, byli to stejně...

Žil byl jeden malý maličký klouček. Nejprve se však objevil. Okolo něj byla snad jeskyně, snad sluj. Jinak nic. A před ním démonické světlo, tu modravé, tu nazelenalé, přelévající se a měnící podobu. Klouček si před tím oním připadal maličký, tak maličký, jako kdyby se mraveneček postavil na zadní a měl před sebou lední medvědici taky na zadních,...

Stojím na schodech panelového domu. Vedou do bezpečného místa. Jediného bezpečného místa. To je v posledním čtvrtém patře. Potřebuji tedy dojít až nahoru. Jenže od druhého patra výš chybí na některých místech zábradlí. Mám strašlivý strach, že spadnu, pokud se budu pokoušet jít dál. I když se snažím držet u zdi, strach mě celého paralyzuje. I...

©

2024 Jan Jarý | Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky