O kloučkovi Broučkovi a naději v beznaději část. 2

Jak vypadalo takové peklo, ptáte se? Inu peklo znamenalo především samotu. Beznaděj. Vědomí, že člověku nikdo nepřijde na pomoc. Pro kloučka to byla nová úroveň utrpení, jakou ještě nikdy nepoznal. Byl sám samotinký, okolo něj hlasy. Děsivé, ševelící, šustivé, jakoby igelitem o plech, volající ho k sobě beze slov. Nebyli to čerti, byli to stejně trpící, žádající kloučka, aby se k nim přidal. Neříkali jak, jen šustili a ševelili.

Chtělo by se říci, že klouček Brouček jako roztomilý blonďáček do pekla nezapadal. Jenže nebylo lze srovnat. Peklo nebylo místem, peklo bylo stavem vědomí, tou největší hrůzou, kterou si lze představit. Vše okolo jako by zkaramelizovalo, přestal existovat čas jak ho známe, vše se stalo nekonečným. Neexistovala naděje, existovala jen nekonečná prázdnota a beznaděj.

Proč se tam klouček ocitl? Zasloužil si to vůbec? To mu nikdo neřekl. Pouze tam byl a musel se s tím nějak poprat. Zkoušel tedy uniknout, ale kam a jak? Utíkal, křičel, točil se dokola, volal a prosil, vše bylo marné. Peklo nepropouští zpět, stahuje jen hlouběji. Utrpení se stupňovalo ve své bezvýchodnosti, bolest z beznaděje by kloučkovi roztrhla hrudníček, kdyby to bylo možné. Klouček se schoulil do klubíčka a tiše trpěl. Tiše navenek. Uvnitř v něm řvalo hrůzou tisíc střípků jeho nevinné dušičky, zkouškami osudu nevratně ničené. Ale jak už to vědí ti, kdo tam byli, jen v nejhlubší hlubině je možno spatřit záblesk naděje na spasení.

A tak se objevil ledový vítr. Jen malinký závan, jen takové pfúúú. A kloučkovi se ulevilo. Ne moc, jen trochu, ale i ta trocha znamenala, že není vše ztraceno. A opět trocha ledového větru pfúúú. A zase. A znovu. S každým poryvem se kloučkovi malinko ulevovalo. V jednu chvíli si řekl teď je to na mě, musím zkusit zabojovat, musím ty hlasy porazit, aby se mi už neozývaly v hlavičce, ty hlasy tu přeci nebyly a tak tu ani teď nejsou. A jak si to řekl, mohutný závan větru zadul a všechny hlasy odvanul. Medový prostor se rozplynul, čas se vrátil tam kam patřil a klouček se ocitl v ledové sluji, ze které ho boj dvou světel odehnal. Nic už ale nikdy nemělo být tak, jako dřív.

Pokračování příště.