A bude líp!

"Ty prej pracuješ jako číšník, jo?" zkouším zapříst hovor s maníkem, co si k nám před chvílí přisednul. Ten jenom mezi potahováním z jointa zvolna přikyvuje.

"No a měl jsi u vás někdy někoho slavnýho?" zkouším ještě nahodit, jestli se nechytí.

"Ty woe já obsluhuju jenom samý slavný lidi," zamachruje si týpeček a pošle to dál.

"Jak to?" podivím se.

"Já dělám hlavně bankety a rauty a tam kam je jezdíme dělat, choděj úplně všichni, dneska jsem tam měl Lucku Bílou třeba, přidávala si ústřice."

"No a je vona tak maličká, jak vypadá v televizi?"

"Hele není, a je vlastně docela dost sympatická, až jako překvapivě."

"Tak to tě normálně voodoo očarovala woe," vyfoukne Majkl a rozřehoní se.

"Myslíš jo," odpoví týpeček.

"No jasně, to ukazovali v televizi, jak vona normálně jede v magii, sice je Bílá, ale jede normálně i černou," snaží se nás přesvědčit Majkl.

"To nevim, mě přišla normálně v pohodě," jede si svou dál týpek.

"Hele a to budeš dělat i na hradě, jak má bejt příští tejden?" zeptám se ho já.

"Jo, to taky," vážně pokýve teď už vím že Filip.

"Hm, hustý," moudře pronese do ticha Olda. Všichni najednou mají několikasekundový huličský zásek.

"Chyba v Matrixu," pokračuje Olda.

"Ty jo viď," končím argumentaci našeho platńského kroužku pro tuto chvíli. "Jdu pro pivo, chce někdo něco?"

....

Jak večer pokročil, zostřily se i naše smysly a především naše kognitivní schopnosti.

"Já normálně čet v jednom časopise, že když sníš dost houbiček, tak že se jakoby rozpustíš a splyneš v jedno se vším okolo. Prostě jakoby nejseš, ale jseš, chápeš?" rozjede debatu Majkl.

"Jo, já když si dal houby, tak jsem viděl akorát zajímavý světla a tak," kontruje Olda.

"No tak to jsi jich měl asi málo čéčé," rozčílí se Majkl nad tím, že ho nikdo nebere vážně.

"No Majkl má pravdu," přidám se já, "jeden profesor psychiatrie popisuje pokusy, co dělaj v tom jejich ústavu a něco takovýho tam taky říkal. Něco jakože tvoje individuální vědomí splyne s kolektivním vědomím nebo co a pak prej víc soucítíš s ostatníma a tak, jsou ti jako všichni bližší, protože jsi to vlastně ty," byl by na mě i Heidegger hrdý.

"Ty voe tak to by přesně potřebovali všichni politici normálně, pořádně zhoubovat, aby byly vypsychovaný a začali se mít všichni vzájemně rádi. Hlavně ty Amíci zkurvený," přisadí si Olda.

"Máš pravdu viď," řeknu já.

"Jo na tom něco bude," přidají se další.

"Hele, týpečku, ty jdeš teda příští tejden obsluhovat na hrad ne, nevíš, kdo všechno tam bude?" uzavře tuto myšlenku Majkl.

.....

"Ty jo jako brigáda dobrá, ale tyhle pinglovský hadry jsem si teda nemyslel, že si ještě někdy vezmu na sebe," pronesu napůl otráveně.

"Tak to já taky ne," zašklebí se Olda, "po tom, co mě uďáli naposled ty Arabové," nechá viset historku ve vzduchoprázdnu.

"No jo, ale já bych to sem všechno neprones, potřebujem mít jistotu," trochu nervózně nám pošeptá Filip.

"Jako říkám si, jestli to není až dost, kolik jich tu má večeřet?" zeptám se Filipa.

"No těch 30 potentátů, bez manželek, jenom oni, vždyť jsem ti to před chvílí říkal," odsekne mi.

"No jo, no jo," utrousím, protože má pravdu, po tom hulení jsem čím dál vymaštěnější.

Pokračování příště...