Hřbitovní veselí

"Kde jsme se to ocitli Franzi?"

"Netuším má drahá Žofinko."

"Mein Gott."

"Toho tu nehledejte."

"A vy jste kdo?"

"Pomocník. Běžte támhle za Vítkem, on se o vás postará."

"Podivné místo, ne c´est pas má milá?"

"Ale je tu ve mně podivný klid, jakoby už na ničem nezáleželo. Zvláštní, jak jsme se sem dostali?"

"Vůbec na nic si nepamatuji. Skutečně zvláštní. Raději půjdeme za tím člověkem. Hej, dobrý muži, děkujeme za radu."

"Pfch."

"Divný člověk. Jdeme Žofi."

***

V místnosti s nízkým stropem s klenbou stojí muž. Místnost je kuchyní, a tak si vaří nejspíš kávu nebo čaj. Skrz dveře je vidět do další místnosti, patrně obýváku, i když ten připomíná jen masivní dubový konferenční stůl. Okolo stojí šest houpacích křesel, jinak není v místnosti nic, snad obrázek na stěně. Muž v rozhovoru s kocourem tak, jak ho osamělí lidé se zvířaty vedou: